Je devátý den karantény a člověk se už pomaličku vypořádává se situací, která nastala. Člověk si tak nějak zvykne. Před 14ti dny to bylo horší. Ráno jste vstali a nevěděli jste, co se bude zavírat, co vláda přes noc usnesla a co bude platit. Jak to bude s prací, s dětmi, potravinami. Trpěla jsem nespavostí, večer jsem nemohla usnout a ráno se brzy budila. Probíhal i takový ten vnitřní stres, takové to pnutí – to naštěstí asi po týdnu přešlo, ale nespavost přetrvává. Pustili jste TV – KORONAVIRUS, otevřeli jste internet – KORONAVIRUS, šli jste FCB – KORONAVIRUS. Všude odkazy dvou lidí, kteří jenom přednášejí, co se zakazuje, jak je situace děsivá. Člověk pak na sobě pozoruje příznaky, které ani nemá. Když zakašlete, myslíte si, že už to máte, pozorujete bolesti kloubů a zjistíte, že obličeje se dotýkáte více, než byste měli.
První den karantény byl ještě v poho, sice smutný, ale dalo se to a já si říkala, co vlastně budu dělat? Musela jsem jet zavřít obchůdek, „zavirovat“ Tak jsem si začala plánovat, jak si udělám pořádek v PC, zálohu ji si všechny data, umyji okna a využiji ten čas, kdy jsem doma. Jenže zatím se z toho nic nestalo. Začal takový kolotoč a nastavování nějakého režimu. Ráno vstát, nachystat snídani, hygiena, učit se s dítětem, oběd, úklid, být s dítětem na čerstvým vzduchu, svačinu, úklid, učení s dítětem, večeře. Byla jsem utahaná, neměla energii. Největším zážitkem byl nákup po místních malých potravinových obchůdcích, ze kterého jste si odnesli i bonus v tipu co uvařit doma dobrého (což je super, protože po vlně diskuzí na témě KORONAVIRUS a roušky, to byla příjemná změna). Dokonce bych řekla, že za tu dobu jsem se naučila i trochu vařit, když vaříte každý den. Nikdy u nás myčka nejela každý den.
Do toho mám už víc jak měsíc a půl rýmu, která se trošku uklidní a pak se zase spustí. Další skvělá výzva v podobě motivování dítěte ke každodennímu učení bylo něco pro mě. Musím poděkovat škole, kam moje dítě chodí, že k tomu přistoupili úplně skvěle a pomocí videokonferencí se 3x týdně s dětmi vidí, vysvětlují jim novou látku, nahrávají výuková videa a prostě se nám, rodičům snaží pomáhat. Moc si přeji, aby ostatní školy přistupovali stejně.
Vyhlášený zákaz vycházení bez roušky (s tím tedy plně souhlasím, to byl konečně dobrý nápad). Před pár týdny jsem si koupila šicí stroj, s úmyslem se naučit šít, tak jsem se do šití roušek taky přidala – všechny jsem rozdala a snad dneska došiji pro sebe :-). Na FCB je skvělá skupina Česko šije roušky – je úžasné, jak si lidi začali pomáhat, posílali do nemocnic, seniorům, všem potřebným. Představte si, že někteří ušili i 700 roušek, to je fakt obrovské množství. Já se s tím asi moc mažu, nemám gumičky, tak to šiji na zavazování z látky. Vznikla i další skupina, co mají 3D tiskárny a pomáhají tisknout štíty pro lidi v první linii - prostě se v nás projevila ta lidská krásná povaha - spojit své síly a pomoci si.
Bohužel i přes tu solidaritu na člověka padla občas nějaká depka. Já se s ní vypořádala tak, že jsem si pustila všechny díly Resident Evil. Musím říci, že hned mi bylo dobře. Vždyť jsme na tom ještě dobře, no ne?
Téma roušky. Nevím jak vy, ale když si ji nasadím, tak zrovna mě začne svědět nos, nebo si ji potřebuji pořád upravovat a když vám lítá vlas po obličeji a nesmíte si na obličej šahat – uf, to je očistec. Připadám si v ní jako lupič, takže když přijdu do obchodu, tak mám nutkání říci: „Ruce vzhůru“. Jedou jsem si to vyzkoušela a pán se začal smát :-) Instagram vyměnili fotky celebrit z dovolených za fotky s rouškami – kdo jakou má, jak se chránit a předhání se, kdo více na tuto situaci upozorní. Skoro nikam nechodím (jen na nejnutnější nákupy), ale pořád si tak umývám ruky, dezinfikuji až mám brutálně vysušené ruce. Navíc po příchodu domů mám pocit, že jsem to chytla, začíná mě škrábat v krku, bolí mě hrudník, prostě typický hypochondr. Všimli jste si, jak najednou to pěkně jde čistit nákupní košíky? U nás po otevření jednoho nejmenovaného řetězce (je to asi 3 roky) nebyly košíky ani jednou umývány a ejhle, najednou čisté, dezinfikované :-)
Koronavirus mě posunul o více jak 30 let zpět. Kdy se na tajňačku vyměňovali bony, hodně lidí se schovávalo. Když někomu předávám roušku, nechávám mu ji na plotu. Když mi dovezou třeba ovoce, nechávají to u vrátek a jakmile odejdou, vyjdeme a vezmeme si to (nebojte, mají to už zaplacené :-) ). Prostě jak šílení.
Akce typu ve 20 h tleskejme, pověste do okna vánoční řetězy ve tvaru srdíčka, dej svoji starou fotku na FCB, to jsou akce, kterých se neúčastním, ale akce typu vypískejme ty, co to tu způsobily a na této akce se přiživují – tak to bych pískala jak o život. Internet je plný informací, ale každý tvrdí něco jiného.
Co ta brněnská firma, co může vyrábět několik tisíc roušek denně a my to nakupujeme z Číny, odkud to přišlo?
Proč jsme jim poslali pomoc na nemoc, kterou máme od nich a teď od nich nakupujeme?
Proč a kdo tady zadržel dodávku roušek pro Itálii?
Proč se podcenila ochrana zdravotníků, policistů, hasičů? Vždyť jsou to lidi, kteří jsou tu pro nás. Kdyby měli dostatek ochran pro své zdraví, zbylo by i na ty, kteří potřebují taky – prodavači, řidiči, úředníci, pošťáci, prostě všichni lidé, díky kterým se tu dá alespoň základně fungovat.
Po těch dnech v karanténě se i otupila ta nenávist k lidem, kteří to sem dovlekli. Doufám, že jim to stálo za to!!! Je to mohlo stát jen dovolenou a co to stojí teď nás, všechny? Vždyť ty peníze vynaložené z rozpočtu jsou naše peníze, všech, kteří jsme si tu dovolenou raději odpustili. A co podnikatelé? Jako vůbec nevím, co bude s mým obchodem. I když mám e-shop, prodeje úplně zmrzly a když se neprodává, tak nebudou peníze na nájem a ani na nové zboží, které se objednává půl roku dopředu. Budu muset zlikvidovat svoji firmu? Co bude po karanténě? Asi si člověk nedokáže představit, kolik to je úsilí udržet podnikání, několik let něco budujete, dostáváte to krůček po krůčku do černých čísel a pak díky nějakým sobcům o to přijdete. Asi nebudu sama. Takže všichni, co jste na tom podobně, držím Vám pěsti, nebojte, nějak bylo a nějak bude, hlavně, abychom to zvládli po zdravotní stránce.
Dovolenkářům z Itálie 3x ZDAR, „ZDAR, ZDAR, ZDAR.“